Když se zachvěje zem.

Věděla jsem, že něco přichází, ale ještě přesně ne to, co to vlastně bude. Cítila jsem podněty, které mi ukazovaly cestu – část jsem vnímala, část ignorovala. Ne schválně. Prostě jsem je v tu chvíli neviděla. Nebo ne zcela jasně.
Jasné ale od začátku bylo, že to má být něco jedinečného. Výjimečného. Něco, co mě naplňuje a ovlivňuje, pomáhá mi. Součást mého života. Inspirace. A tak jsem seděla jedno sobotní ráno v útulné kavárně nad šálkem, kroutila střídavě prstýnkem na pravém prsteníčku a náramkem na levém zápěstí a v jeden moment bylo jasné, co je to chvění.
Potřeba kreativity. Nalezení hlubšího smyslu. Sebe sama.